Chata “U yettiho”
Na prodloužený víkend jsme si s Majkou, Renčou, Martinem, Jarkou a Lubošem pronajali chatu v Orlických horách, několik set metrů od Polských hranic.
Chata nese jméno “U Yettiho“. Postavena byla v roce 2003 a byla to zatím asi nejluxusnější chata, ve které jsem bydlel. V budově se nalézá plně vybavená kuchyně včetně sklokeramické desky, mikrovlné trouby a velké lednice, společenská místnost s dvěma stoly, kachlovým krbem a fotbálkem, prostorná koupelna, 3 ložnice a 2 záchody. To vše za výhodnou cenu 4500kč na 4 dny (+něco málo za spotřebovanou elektřinu). Díky tomu nám náklady na osobu vyšly i s dopravou na místo na cca 250kč/den.
Chata se vytápí dřevem, které je volně k dispozici, jen pro zapálení je potřeba z polen nasekat několik třísek. Ohřátá voda pak pomocí automatického elektrického čerpadla cirkuluje celým objektem, takže nejpozději do 20 minut je celá chata krásně vyhřátá. Díky tepelně-izolačním vlastnostem dřevostavby pak vydrží vytopená po dlouhou dobu.
Přes moderní vymoženosti si chalupa i její interiér zachovávají historický ráz, který zapadá do okolní krajiny.
K chalupě náleží i vcelku velkoryse řešené ohniště s dřevěným stolem a lavicemi. Kovové pruty na opékání jsou opět k dispozici. K zapůjčení je i plynový gril.
Nejbližší chaty se nacházejí asi 100 metrů daleko, takže si člověk nijak nepřekáží se sousedy. Mimochodem v této oblasti jsou podobné odstupy domů běžné i v centrech vesnic.
Samotnou chatu jsme si ale užili jen ráno a večer, protože většinu času jsme strávili chozením po horách
a zdoláváním různých přírodních překážek… ;-)
Kromě toho jsme v mezičase praktikovali Geocaching.
I přes letní teploty se na některých místech ještě udržel sníh.
V dané oblasti jsou hřebeny hor poseté bunkry z období před 2. světovou válkou. Od malých pro 2-3 vojáky až po rozlehlé podzemní pevnosti.
Většina byla volně přístupná.
Na některých byly vidět stopy po testovacím ostřelování a explozích.
Tvrz Hanička nevypadá z venku jako nijak velký komplex. Před vstupem je vystavena řada exponátů vojenské techniky.
Čekal jsem, že vnitřní prohlídka zabere maximálně půl hodiny a hlavními exponáty budou dobové zbraně a podobný vojenský materiál. Namísto toho nás čekala hodina a půl v stovkách metrů podzemních chodeb. Jak to dole vypadalo můžete vidět z přiložených fotografií. Atmosféru dotvářela vysoká vlhkost vzduchu a teplota kolem 10 stupňů Celsia.
Hlavní část tvrze se nacházela v hloubce několika desítek metrů. Zde mělo být ubytováno na 400 vojáků.
Pevnost obsahovala i dekontaminační sprchy či lékařský sál, nicméně do začátku války se nestihla dodat většina vybavení, takže pevnost nikdy nesloužila svému původnímu účelu.
Zajímavější než předválečná historie Haničky je její poválečná historie. Na konci sedmdesátých let si zde špičky komunistické strany vybudovali skrýš, kde by se mohly schovat v případě nepokojů. Při té příležitosti zde bylo instalováno elektrické vytápění jenž spotřebovávalo tolik elektřiny, jako celé město Rychnov nad Kněžnou v noci.
Díky němu byla v té době v podzemí teplota kolem 23 stupňů.
Ve skalním masívu se za tu dobu naakumulovalo tolik tepla, že ještě rok poté, co se zde přestalo topit, teplota v podzemí přesahovala 20 stupňů Celsia.
Mimochodem každá z panceřových věží na vrcholech pevnosti byla při její stavbě přivezena z továrny a umístěna na svém místě za 20 hodin, s použitím techniky 30. let. V 50. letech trval odvoz jedné věže do kovošrotu pomocí tanku a železnice více než půl roku…
Zanechat odpověď